Martin & Adam: Podnikatelské lekce bez příkras
Díl 1 - Když nemůžeš, přidej?
Když nemůžeš, přidej?
Tak to zkus.
A pak se dívej, jak to bouchne.
„Fakt nevím, co ještě přidat,“ povzdechl si Adam a podepřel si čelo dlaní. „Makám jak blázen, a stejně to nejde tak, jak bych chtěl.“
Martin se lehce pousmál.
Nebylo to veselý.
Spíš takový to „vím, kam tenhle vlak jede“.
„Chceš radu?“ řekl nakonec. „Tak si přidej. E-shop, kurzy, rozvoz, workshopy…
Když budeš hodně dobrej, složíš se za půl roku jak domeček z karet.“
Adam zvedl hlavu. „Počkej. Fakt?“
„Fakt.“ Martin pokrčil rameny. „Obchod se zdravou výživou. Nadšení až za roh.
Myslel jsem, že úspěch urvu výkonem. Místo toho jsem urval svoje zdraví.“
Napil se kávy. Chvíli bylo ticho.
„Víš, kdy se to zlomilo?“ řekl nakonec. „Když jsem si přiznal, že nepřidávám proto, že by to dávalo smysl. Ale protože se bojím, že bez toho nejsem dost.“
Možná to znáš taky…
Když něco nefunguje, je snadné přidat další vrstvu.
Další službu. Další odpovědnost. Jenže čím víc toho neseš, tím dřív ti dojde dech.
Kouč neradí…
Ale zeptá se: Děláš to, protože to vede ke tvému cíli? Nebo jen proto, abys nezastavil?
Chci si o tom nezávazně promluvit
Díl 2 - Proč bys měl podnikat podle sebe, i když ti to všichni rozmlouvají
Dobrej záměr, blbá rada.
To je častá kombinace.
Adam seděl ve stínu markýzy, ruce zkřížené na prsou.
„Víš, kolik lidí mi řeklo, že tenhle směr nedává smysl? že to nebude fungovat? že bych měl dělat to, co už mám ověřený?“
Martin usrkl kávu. „Kolik z nich podniká?“
„Skoro nikdo. Ale maj dobrou vůli. Myslej to se mnou dobře.“
„Dobrej záměr, blbá rada,“ pokrčil Martin rameny.
„Znám to. Dřív jsem se podle rad řídil. A dovedlo mě to přesně tam, kam jsem nechtěl.“
Adam se zamyslel. „A co jsi udělal jinak?“
Martin se pousmál. „Začal jsem si ty rady filtrovat. Kdo je dává?
Odkud mluví? A hlavně – ladí to se mnou?“
Možná to znáš taky…
Chtěl jsi dělat věci po svém. Ale hlasy zvenčí jsou silný.
A ty začneš pochybovat.
Jenže co když největší chybou není směr, ale to, že se ho vzdáš?
Kouč neradí…
Ale ptá se: Co bys dělal, kdybys nikomu nic nemusel vysvětlovat? Kdyby jsi měl věřit jen sobě?
Chci si o tom nezávazně promluvit
Díl 3 - Podcast: moderní způsob, jak předstírat, že makáš.
„Jasně, že chci být vidět. Ale nechci u toho přijít o duši.“
Seděli v kavárně, která byla tak tichá, až šlo slyšet kapky kávy dopadající do šálku.
„Tak jsem si založil podcast,“ řekl Adam.
Martin zvedl obočí. „No vida.“„Akorát jsem si z toho udělal novou práci. Co epizoda, to produkce, střih, grafika, propagace…“
Odmlčel se.
„A vlastně pořád nevím, co tím sleduju.“
Martin se naklonil. „Tak mi to řekni. Proč jsi ho vůbec začal?“
„Protože všichni říkají, že když chceš být vidět, musíš tvořit obsah. Přirozeně. Autenticky. Pravidelně. A hlavně... pořádně.“
„A kdy jsi naposled mluvil s klientem, který tě objevil přes podcast?“
Adam pokrčil rameny. „Nepamatuju si.“
Martin se zasmál. „Takže víš, že to nefunguje. Ale jedeš dál.“
„Protože když přestanu, budu si připadat jako línej.“
Martin si povzdechl a dopil kafe.
„Někdy děláme věci ne proto, že dávají smysl, ale protože máme pocit, že se to musí. A víš, co je horší než dělat podcast, který nikdo neposlouchá? Že ti začne nahrazovat pocit, že makáš.“
Možná to znáš taky…
Obsah, marketing, viditelnost – tolik možností, tolik tlaků. A pak se přistihneš, že vyrábíš věci jen proto, že se to tak dělá.
Ale v téhle hře se nedá vyhrát, pokud nevíš, proč jsi vůbec nastoupil.
Kouč neradí…
Kouč se neptá, kolik toho musíš stihnout.
Ale jestli tě to, co děláš, opravdu vede tam, kam chceš jít.
A když ne? Pomůže ti najít cestu zpátky.
Bez šumu. Bez pozlátka. K tobě.
Chci si o tom nezávazně promluvit
Díl 4 - Když ti někdo dluží peníze, nezní ticho nikdy tak nahlas.
Znáš to ticho. Přesně to, co přijde po splatnosti.
Adam seděl ve tmě baru a koukal do stropu.
„Už třetí noc. Zákazník po splatnosti, nebere telefon, neodpovídá na maily.
A mně běží v hlavě, jestli jsem něco nepokazil, nebo jestli na to prostě kašle.“
Martin seděl naproti s rukama na stole.
„Taky jsem si tím prošel. Ticho po splatnosti je hlasitější než hádka.
Ale víš, co je nejhorší? Že ten člověk ti vezme nejen peníze. Vezme ti pozornost. Klid. Spánek.“
„Tak co mám dělat?“
„Vědět, kde máš hranici. A připravit se na to, že někdy ji budeš muset hájit.“
Možná to znáš taky…
Není to jen o faktuře.
Je to o důvěře. O hranicích.
A o tom, jestli dovolíš druhým, aby tě brali vážně.
Kouč neradí…
Ale ptá se: Kdy jsi naposled stál za sebou tak pevně, jako stojíš za svými klienty?
Chci si o tom nezávazně promluvit
Díl 5 - Změnil se. Nabídka jiná. Směr jiný. Ale co když si ostatní budou myslet, že neví, co dělá?
Změnit směr neznamená ztratit se. Znamená najít sebe líp.
Adam seděl u notebooku, prstem kreslil kruhy po víku.
„Chtěl bych upravit nabídku. Míří to jinam. Ale bojím se, že to bude vypadat, jako že nevím, co dělám.“
Martin si přisedl, usrkl kafe. „A ty víš?“
Adam přikývl. „Jo. Vím přesně, komu chci pomáhat. A jak. Ale neodpovídá to tomu, co jsem dělal doteď.“
Martin se usmál.
„Pak je všechno v pořádku. Většina lidí jede na setrvačník. Ty jsi zastavil a rozhodl se řídit.“
Možná to znáš taky…
Změnit nabídku, upravit směr, přehodnotit priority.
To není selhání. To je růst.
Ale jen pokud se přestaneš bát, co si o tom kdo pomyslí.
Kouč neradí…
Jen se ptá: Co se stane, když konečně uděláš věci tak, jak je doopravdy cítíš?
Chci si o tom nezávazně promluvit
Díl 6 - Makáš? A účet? Jako brigádník.
Makáš jako šroub
Ale když se podíváš na účet?
Spíš jak víkendovej brigádník.
„To je blbý, Martine. Já fakt jedu. Klienti jsou. Ale na konci měsíce to prostě nevychází.“
Adam se opřel o pult. V ruce držel kafe, co už dávno vystydlo.
„To si jako mám říct o víc peněz? Vždyť už teď se mi to zdá dost.“
Martin pokrčil rameny.
„A co všechno v té ceně máš?“
„No… hodiny, co s nima pracuju. Přibližně.“
Martin se zasmál. Ale ne škodolibě. Spíš jako někdo, kdo tenhle film už viděl.
„Hele, cena není jen o tom, co pro ně děláš.
Ale i o tom, co to stojí tebe. Čas na přípravu.
Tvoje know-how. Energie, kterou v tom necháš.
Čas, kdy nemakáš, ale řešíš daně, web, faktury.
To všechno tam má bejt.
Jinak sis jen vyměnil šéfa za klienty – a pořád dřeš pod cenou.“
Adam nic neříkal. Jen kývnul. Pomalu.
Dopil studený kafe.
A v hlavě už mu běžela nová kalkulace.
Když nastavuješ cenu, nastavuješ i pravidla hry.
Podle nich se pak hraje. Pro tebe i pro klienta.
Možná to znáš taky…
Když nastavuješ cenu, nastavuješ i pravidla hry.
Podle nich se pak hraje.
Pro tebe i pro klienta.
Kouč neradí…
Ale může ti pomoct srovnat si to, co je pro tebe fér.
Díl 7 - Zase jsem řekl ANO
Zase jsem řekl ANO
Klientovi, kterého nechci.
A víš co?
Ne protože bych musel. Ale protože jsem nechtěl být za toho, co si vybírá.
Adam seděl shrbený nad stolem, prsty si mnul čelo.
„Už když jsme si volali, věděl jsem, že to není ono.
Ale řekl jsem ano.
Proč?
Protože říct ne mi přišlo… neprofesionální? Arogantní? Nevděčné?“
Martin ho tiše poslouchal, v očích měl klid.
Takový ten, co přichází s věkem. Nebo se šrámy.
„Taky jsem si dřív myslel, že podnikání je hlavně o tom, kolik toho vezmeš. Ale víš, co mi trvalo nejdýl pochopit?
Že říct NE není slabost. Je to kuráž říct ANO sobě.“
Napil se kafe.
„Kdysi jsem přijal klienta jen proto, že měl velké jméno.
Ale každej mail od něj mi zvedal tlak.
Po půl roce jsem ho sám vyhodil.
A to mě naučilo: největší klient není ten, kdo ti platí nejvíc.
Ale ten, se kterým pracuješ v klidu.“
Adam přikývl.
A v koutcích úst se mu konečně objevil náznak úlevy.
Možná to znáš taky…
Že ne každá poptávka je příležitost.
A že čím víc si vážíš sebe, tím víc si tě váží ti správní klienti.
Kouč neradí…
Ale právě tady pomáhá – ne tím, že ti řekne, co máš dělat.
Ale tím, že ti pomůže slyšet sám sebe, když se to v tobě pere.
Díl 8 - Vrať se k sobě
"Podnikání podle sebe? Jasně
Ale co když už sám sebe nepoznáváš?"
Adam seděl shrbený nad notebookem.
Mezi tabulkami a úkoly už ani nevnímal, že se setmělo.
Všechno dělal sám.
Protože nikdo jiný to přece neudělá tak dobře.
Nebo rychle.
Nebo... no, víš jak.
Martin se opřel o rám dveří a chvíli mlčel, než řekl:
„Víš, že jsi mi kdysi tvrdil, že podnikání je tvoje cesta ke svobodě?“
Adam se zasmál, ale bez radosti.
„Jo, to znělo chytře.
Akorát jsem si místo šéfa nad sebou postavil šéfa v hlavě.
A ten se nikdy nezastaví.“
Martin přešel blíž.
„Svoboda nebyla v tom, že budeš mít všechno pod kontrolou.
Byla v tom, že budeš dělat to, co tě baví, a žít podle sebe.
A to fakt nezačíná tím, že vyplňuješ excel v deset večer.“
Adam zavřel notebook.
A poprvé po dlouhé době zůstal chvíli jen tak sedět.
Bez práce.
Bez výčitek.
Možná to znáš taky…
Dáváš tomu všechno. Ale ztrácíš sám sebe.
Podnikání podle sebe?
Možná je čas si připomenout, kdo to „sebe“ vlastně je.
Kouč neradí…
Jen klade otázky, které tě dovedou zpátky k tomu, co je pro tebe opravdu důležité.
Díl 9 - I hrdina má parťáka
"Jasně, že nestíhám.
Ale mám učit někoho jiného, když sám sotva držím hlavu nad vodou?"
Adam seděl u stolu, kalendář rozkliknutý, oči skleněné.
„Všichni říkají, že si mám někoho najít.
Ale kde na to vezmu čas?
Když už teď jedu na doraz.“
Vypadal jako člověk, co jede sprint a přitom ví, že je to maraton.
Martin chvíli mlčel a pak si přisunul kávu.
„Víš, co je na tom nejhorší?
Že jsi si z firmy udělal klec.
Jenže tu mříž sis postavil sám.“
Zvedl obočí.
„A možná už dávno nejde o to, jestli máš čas učit někoho jiného.
Ale jestli máš odvahu nebýt ten, kdo drží všechno pohromadě.“
Adam se zamračil.
„Ale co když mi to pokazí? Co když budu řešit víc chyb než teď?“
Martin pokrčil rameny.
„No jasně. Tohle není bez rizika.
Ale víš, co je jistota?
Že když zůstaneš sám, dál neporosteš.“
Možná to znáš taky…
Možná jsi na podobném rozcestí i ty.
Zůstat v tempu, které znáš, nebo zpomalit, zaučit a růst?
Kouč neradí…
Ale pomůže ti zmapovat terén, podívat se za roh a udělat krok, který je opravdu tvůj.
Díl 10 - Kámoš nebo kolega?
„Máme spolu skvělej vztah.
Ale jsme připravení na to spolu i pracovat?“
„Známe se roky, rozumíme si. Přišlo mi to jako ideální – spojíme síly.
On má dovednosti, já zakázky. Co by se mohlo pokazit?“
Adam se podrbal ve vlasech.
Martin mlčel. Tenhle příběh slyšel už tolikrát.
„První týdny super. Jenže teď se obcházíme.
Já nechci být za šéfa, on si dělá věci po svém.
O penězích se bavíme radši vtipem, protože vážně by to bylo nepříjemný.“
Martin se pousmál:
„S kamarádem podnikat je jako vyrazit na túru v dešti.
Může to být skvělý – pokud máte předem jasno, kdo nese stan, kdo vaří a kdo má mapu. Jinak vám dojde energie dřív, než najdete přístřešek.“
Adam přikývl.
„Takže kamarádství nestačí.“
„Nestačí. Ale když ho podpoříte důvěrou, pravidly a otevřenou komunikací, může to být to nejlepší, co vás potká.“
Možná to znáš taky…
Možná taky stojíš před otázkou:
„Půjdeme do toho spolu, nebo to přátelství raději zachráníme?“
Kouč neradí…
Pomáhá uvidět, co je pod tím.
Když chceš v podnikání vztahy, co drží – ne jen vztahy, co tě drží zpátky.
