V první polovině letošního roku jsem využila příležitosti k absolvování programu transformačního koučinku pod vedením Ing. Petry Plevové. O využití oné příležitosti u mne rozhodly dva podstatné faktory. Prvním byl mi velmi dobře představen cíl koučovacího programu, který v tu chvíli zapadal do mé životní etapy a současného bytí. Mám v téhle dynamické a rychlé době mimo všech každodenních spousty povinností ještě vůbec něco před sebou, nějaké sny, nějaké cíle? Začala jsem se těšit, že na společných setkáních najdu nejen odpovědi. Druhým důležitým faktorem byla osoba koučky paní Plevové. Domnívám se, že nefalšovaná důvěra klienta v kouče je nezbytným předpokladem úspěchu. S paní Plevovou jsem v minulosti zažila velmi příjemnou spolupráci (v oblasti vzdělávání zaměstnanců firmy), která byla založena na vzájemném pochopení, respektu a úctě.

Byť se dlouhodobě učím nemít očekávání, přesto jsem je v souvislostech výše uvedených měla. A tentokrát se naplnila. Na jednotlivá setkání jsem se těšila, probíhala v příjemné atmosféře, postupně jsem si pojmenovávala nevyřčené a přicházela na své možnosti, příležitosti a sny. Také cesty, díky kterým jsou dosažitelné. Svým způsobem se pro mne koučink stával zároveň jakousi ozdravnou terapií.

Paní Plevová v sobě potvrdila profesionálku, které věřím nejen díky jí vyznávaným hodnotám, které jsem uvedla výše. S úctou ke všem dalším koučům, paní Plevová má "bonus" životních zkušeností a zralosti, které jak se domnívám, jsou pro podporu individuálního seberozvoje velice cenné.

Transformační koučink doporučím a doporučuji těm, kteří hledají cestu ze stereotypu, novou energii a chuť do života.

Mgr. Marcela Mikulová

vedoucí personálního oddělení

 

Martin:

- Jak to vypadalo/Jaká byla situace před tím, než jsme se potkali?

Koučování na základě všech mých kladných a pozitivních zkušeností již známýma přátelům s velkým nadšením doporučuji!!! 

 

Jana:

Spolupráce s Petrou je obohacující. Těším se kam se opět posunu a zda má hlava přestane vzdorovat :-) .

Jana Pituchová 

Vlaďka:

Na začátku jsem si nebyla jistá, co všechno můžu od koučinku očekávat a jestli ta očekávání se alespoň z části naplní.

Petra je velký profesionál, kterého mohu jen doporučit.

Miroslav:

Jste opravdu úžasná koučka. Musím říct, že jsme si sedli jako poklice na hrnec. 

A mimochodem, už i blízcí si všímají postupného zlepšování.

Miroslav Zounek

 

Helena:

S Petrou mě spojilo slovo VIZE. Po téměř 20ti letech jsem odešla z korporátu a dala se na cestu podnikání. Mít vizi vnímám jako základ nejen pro podnikání, ale i pro život. Ovšem, když jedete dlouhé roky na autopilota, skáčete z meetingu na meeting, děláte, co se vám řekne a domů chodíte večer...moc o životní vizi nepřemýšlíte. Cítila jsem tedy, že potřebuji pomoc a tu mou novou vizi trochu učesat. 

Petra mi svými dobře cílenými otázkami pomohla rozhýbat hlavu tam, kde byla zabržděná. Pomohla mi ujasnit si, co mě dělá šťastnou, co k tomu potřebuji udělat za kroky, co mám v sobě za sabotéry, kteří mě naopak brzdí a vedou často do slepých uliček. A zase si o něco víc umím uvědomovat své emoce a pracovat s nimi...to doporučuji všem, bylo by na světe hned líp :-)

Petra je profík s velmi milým, přátelským a důvěrným přístupem. Věřím, že se naše cesty ještě potkají.

.

Helena Pěluchová

 

Helena:

Jak ses cítila nebo fungovala před tím, než jsme spolu začaly pracovat?

Ve chvíli, kdy jsme se potkaly, jsem byla ztracena, měla jsem za sebou i před sebou náročné období.  Chtěla jsem být oporou pro mé blízké, ale docházely mi síly.

Co je dnes jinak natolik, že by ses už nechtěla vrátit zpět do
tehdejšího stavu? 

Dnes si uvědomuji, že pomáhat ano, ale neztratit sebe. A díky Tvému vedení se mám i ráda. Taková, jaká jsem. A nemusím být dokonalá, kvůli nikomu, ani kvůli sobě.

Doporučila bys koučování někomu, kdo je teď tam, kde jsi byla ty?

Určité. Díky Tvým otázkám jsem si odpověděla i na věci, které mě nenapadlo řešit. Stále otevírám nové dveře - své nové možnosti. Když se ohlédnu za téměř tříletou cestou s Tebou, dokázala jsem opravdu hodně a stále mě baví objevovat, co všechno můžu. Už několikrát jsem Ti děkovala, tak ještě jednou velké DĚKUJI. Těším se na další roky.

Helena Makuková

 

Marcela:

Na začátku spolupráce jsem pracovala jako poradce pod velkou bankou. Cítila jsem se svázaná a nevěděla jsem, jak z toho vystoupit. Měla jsem obavy, jestli bez zázemí banky obstojím.

Postupně jsem si ujasnila, co skutečně umím a co mohu klientům nabídnout i samostatně. Dala jsem si dohromady vlastní portfolio služeb a přestala se opírat o značku instituce.

Začala jsem vystupovat sama za sebe. Zapracovala jsem na svém sebevědomí, způsobu komunikace i obchodních dovednostech.

Navázala jsem spolupráci s novou společností, která mi umožnila další růst, zejména v oblasti investic. Krátce po začátku spolupráce jsem si vyjednala i další vzdělávání.

Postupně jsem nastavila fungování své praxe tak, že dnes spolupracuji s asistentkou a mám zajištěnou podporu při oslovování klientů.

Dnes se uživím vlastní činností a uživím i další lidi v týmu. Na začátku spolupráce pro mě byla tato představa nereálná.

Změnil se i můj způsob uvažování. Dokážu si jasněji určit priority, oddělit podstatné od nepodstatného a rozhodovat se s větším klidem.

Pracuji samostatně, bez potřeby opírat se o značku velké instituce. Vím, co dělám a proč.

Spolupráce pro mě znamenala přechod od závislosti na systému k vlastnímu, funkčnímu nastavení.

Uvědomila jsem si, že sobectví pro mě nebylo chtít víc, ale zůstávat tam, kde jsem.

.

Ing. Marcela Nová, finanční a investiční konzultant

 

 

Josef:

Do spolupráce jsem šel na doporučení HR.

Upřímně jsem nevěděl, co od toho čekat. Bral jsem to jako další povinnost.

Na novou pozici jsem přešel z role, kde jsem řešil hlavně procesy. Technicky jsem byl připravený, ale chyběla mi zkušenost s vedením lidí a širším pohledem.

Na začátku pro mě bylo jednodušší připravit proces pro nový produkt než připravit a vést poradu.

Postupně se z toho stal prostor, kde jsem si mohl věci srovnat. Pojmenovat si, co řeším, kde mám nejistotu a co z toho je potřeba udělat jinak.

Hodně mi pomohly konkrétní situace a příprava na jednání. Díky tomu jsem šel do rozhovorů připravenější a jistější.

Za ten rok vidím posun hlavně v tom, jak komunikuju a jak přemýšlím o své roli.

Z koordinátora, co neuměl pořádně mluvit s lidmi, jsem se dostal do stavu, kdy se těším na jednání s kolegy, dodavateli a lidmi ve výrobě.

 

Josef, výrobní ředitel (automotive)

Pavel:

Do spolupráce s Petrou jsem šel spíš ze zvědavosti. Říkal jsem si, co z toho může být. Zároveň jsem měl pocit, že firmu táhnu silou a už nějakou dobu se točíme dokola.

Postupně jsem si srovnal, kam to vlastně chci posunout, a začalo to dávat hlavu a patu. Nejen mně, ale i lidem kolem. Dneska jim to umím říct tak, aby věděli, co a proč děláme.

Začal jsem víc pouštět věci z ruky. Ne všechno musí jít přes mě. Dřív jsem měl pocit, že jo, ale dlouhodobě to tak nejde.

Hodně se změnilo i to, jak nad věcma přemýšlím. Dneska si ty otázky umím položit sám a nejdu do všeho po hlavě. Ve firmě jsme si nastavili jasnější pravidla, kdo za co odpovídá, a je v tom menší chaos.

Dřív jsme hlavně hasili, co zrovna přišlo. Teď víc přemýšlím dopředu. Neberu každou zakázku, která se objeví, ale vybírám si, pro koho to dává smysl. Už to není náhoda, začíná to mít systém.

A jeden moment mi to docvaklo úplně naplno – myslel jsem, že jsem king. A byl jsem šašek. Ještě ve vlastní firmě.

Největší změna je asi v tom, že jsem víc v klidu. A pozná to i rodina.

Za mě to dává smysl pro každého, kdo maká, ale má pocit, že se to nikam neposouvá.

Pavel Š.

majitel stavební firmy

Karel:

.

Spolupráce s Petrou začala vlastně kvůli jednomu starému snu. Chtěl jsem mít svůj pojízdný stánek s občerstvením. Prodávat vlastní donuty, koblihy, buchty…

Jen jsem vůbec nevěděl, jak ten sen převést do reality. Dlouho jsem si ho jen přehrával v hlavě.

Pak přišla hrozba ztráty práce. Nakonec jsem o ni opravdu přišel.

V té době jsem potkal Petru. Ještě měsíc mi trvalo, než jsem se odhodlal jí zavolat.

A pak se začaly dít věci.

Spousta otázek mi úplně přetočila pohled na to, co je potřeba udělat jako první. Přestal jsem čekat, až bude všechno dokonalé, a začal jsem dělat konkrétní kroky.

Dnes mám vlastní pojízdnou minikavárnu a buduji svou první kamennou kavárnu.

Největší posun pro mě není jen to, že podnikám. Naučil jsem se udělat si jednoduchou strategii. Žádné složitosti. Jedna A4. A hlavně ji umím dostat z papíru do života.

Přestal jsem se bát udělat první krok. Naučil jsem se přijmout, že chyby k tomu patří. A že není ostuda si je přiznat.

A jedna věc je pro mě dnes samozřejmostí. Vím, že každý čtvrtek mám místo, kde si můžu nahlas srovnat myšlenky. Klidně si i zanadávat. A Petra mě naučila ještě jednu věc, občas se i pochválit.

Kdybych tenkrát nezavolal, nejspíš bych dnes byl na úřadu práce. Nebo bych zůstal zaměstnancem a dál přemýšlel, co by kdyby.

Přenést sen do reality není sranda. Zvlášť když jste nikdy nepodnikali. Proto bych tuhle spolupráci doporučil každému, kdo ví, co chce, ale zatím neví, jak na to.

Karel H., podnikatel v oblasti gastro